Ivo "Bard" Horáček: DOOM METAL, KTORÝ JE O NÁDEJI

Bard je muž, ktorý stojí za projektom Trinity a za mnohými ďalšími zaujímavými počinmi. V mnohom je pre mňa osobne inšpiráciou a verím, že aj pre iných. Tento rozhovor vyšiel v tlačenom Combatant Zine, roku 2023. S Bardom sa rozprával cez email Makkabi a s niektorými otázkami pomohol Jan "Sludged".

Na začiatok – ak si čítal recenziu na album Trinity na Combatant zine, čo by si v nej doplnil, alebo opravil, či povedal ináč?

Recenzi jsem samozřejmě četl. Překvapilo mě, že více než hudební stránku se snaží rozebrat stránku duchovní. Překvapilo mě, jak se autorovi recenze místy podařilo přesně odhalit mé záměry. V recenzi bych nic neměnil ani nedoplňoval.

Hudobný príbeh:

Aký je tvoj hudobný príbeh? Už som od teba počul viac hudobných počinov, napríklad folkový Amnis, či rockový Postilion, alebo aj detské pesničky. Považuješ sa za metalistu? Ktorý štýl je ti najbližší?

Hudební příběh je hodně dlouhý, takže to vezmu jen velmi zkráceně. Začátkem 90. let, kdy jsem uvěřil, jsem hrál v několika metalových kapelách lokálního významu. Pak jsem se od hraní metalu vyloženě odřízl a víc než 10 let působil v církvi v oblasti, která je označována jako "praise & worship" (česky "chvály"). V roce 2005 jsem prošel revizí své víry. Jedním z důsledků bylo rozhodnutí, že budu tvořit písně s důrazem na upřímnost vyjádření, bez ohledu na to, jak je přijmou posluchači. Vrátil jsem se k metalu, ale začal jsem psát i folkové věci. V té době jsem měl malé děti. Malé děti jsou velmi inspirativní a tak jsem natočil CD dětských písniček. Zároveň vznikl rock-metalový projekt Postilion a těsně po něm i doom metalový Trinity. Později trochu zvláštním způsobem ublackmetalový Christ of the Black. Souběžně s metalovými projekty jsem působil v gothic-fokovém Amnisu.

V roce 2007 jsem narazil na česko-slovenskou komunitu Combatant, která mi hodně pomohla s rozšířením pohledu, jak může vypadat pojetí křesťanství.

Byly roky, kdy jsem o sobě nechtěl říkat, že jsem metalista, ale dnes myslím, že metalista opravdu jsem. Je to styl, který mě oslovuje nejvíc. V metalu nejsem zaměřený na konkrétní podstyly, napříč jimi nacházím kapely, které mě baví poslouchat.

Aké kapely a metalové osobnosti ťa formovali? Kde si sa učil, chodil si do nejakej hudobnej školy?

Můj táta byl hudební skladatel a učitel hry na kytaru, takže jsem byl hudebně formován od útlého dětství. Jako dítě jsem několik let chodil do základní umělecké školy na violoncello, ale nebyl to nástroj, který mě oslovil. Na kytaru jsem začal hrát v 17 letech právě pod vlivem poslechu metalových kapel. Nejsilnější vliv měli určitě Helloween a Judas Priest, později Candlemass.

Táta mi slíbil, že jestli u hraní vydržím rok, koupí mi kytaru elektrickou. Svůj slib dodržel a tím mi otevřel dveře ke hraní metalu, protože cvičit "kovové" rify na španělu opravdu nebylo ono. V hraní na kytaru jsem samouk.
Když jsem v roce 1990 uvěřil, s mnohými kapelami jsem se duchovně rozešel a přestal je poslouchat. Hudebně i duchovně mě pak formovaly kapely hlavně kapely Sacred Warrior a Tourniquet, později Narnia a Saviour Machine. Erica Claytona, frontmana poslední zmíněné kapely, považuju za vynikajícího zpěváka a chtěl bych umět zpívat jako on (to je samozřejmě přání čistě teoretické).

Aké album ťa najviac ovplyvnilo? Aký cover – obálka albumu je pre teba naj?

To je hodně těžká otázka, protože takových alb bylo hodně. Zásadní vliv mělo album Keeper of the seven Keys od Helloween nebo první desky od Candlemass. Pokud bych měl uvést album, které považuju za nej, nakonec bych se přiklonil k debutové desce od Dream Theater When Dream and Day Unite, protože v době vydání to byl opravdu úkaz, který pomohl formovat progresívní metal.

Cover na albu považuju za důležitý, protože má navodit atmosféru desky. Řada metalových alb má cover, který se mi líbí, nejvíc asi Ancient Dreams od Candlemass. Z křesťanských kapel mám dva favority, a to Weapons of our Warfare od Deliverance a The Forsaken od Antestor.

Čo počúvaš v tomto období?

Momentálně příliš času na poslech nemám, ale když si něco pustím, tak Jacob's Dream, Harmony nebo Darkwater.

Okrem ženského spevu a huslí tvoríš všetko sám. Čo ty a hudobné nástroje? Si viac gitarista, alebo radšej hráš na basu, či ti ide najviac spev?

Jen bych opravil, že nejde o housle, ale o violu. Na Trinity nehraje nakonec živý nástroj, je to sampl.

Jsem víc kytarista, na basu jsem se začal učit hrát kvůli Trinity, protože jsem nechtěl použít basu samplovanou. U basy miluju ten hluboký broukavý zvuk. Za dobrého zpěváka se nepovažuju, i když doufám, že při nahrávání Trinity jsem se trochu zlepšil.

Je známe, že doom metalisti si potrpia na vintage hardware pri nahrávaní oproti digitálu, je toto aj tvoj prípad? Tím pádom na čom konkrétne hráš, akú značku používaš? Aké kombo a efekt si použil pre svoje gitary?

Vidíš, ani nevím, co se traduje o doom metalistech. Já spíš používám vintage software. Desku Trinity jsem nahrál v šestnáctistopém free programu z roku 2004. Své hudební projekty jsem od počátku pojímal jako DIY.

Leckoho asi překvapím, ale při nahrávání Trinity jsem se obešel bez komba. Většinu kytar jsem nahrával mezi osmou hodnou večerní a půlnocí, takže jsem měl kytaru píchnutou přímo do zvukové karty.

Kytaru mám Jackson Warrior. Při cvičení používám multiefekt BOSS GP10-GK, na nahrávce Trinity jsem ale použil jen softwarový plugin Helian. Dnes už mám pořízenou profesionální verzi studia Cubase.

Ako to bolo pri nahrávaní Trinity s bicími? Znejú veľmi reálne, spolupracoval s tebou Dee S., ktorého máš na svojich stránkach napísaného pri projekte Postilion?

Jestli ti bicí zní reálně, mám z toho velkou radost. Dee S. je totiž drum machine a v nezkrácené verzi zní "The Dee Sampler". Byl to jediný free program, který jsem v roce 2005 sehnal a který mi umožňoval udělat bicí téměř takové, jaké jsem je chtěl mít. Přestože použití bicího automatu v metalu vzbuzuje u posluchačů podezření, někdy i pohrdání, snažil jsem se, aby bicí zněly maximálně přirozeně. Snad se mi to podařilo. Na začátku 90. let jsem hrál trochu na bicí, takže jsem linku vytvářel úder po úderu tak, jak bych to sám zahrál. Nepoužil jsem žádnou smyčku nebo polotovar. Dost času jsem věnoval výběru samplů, aby nezněly uměle.

Bubeníka Dee S. jsem měl na svých stránkách dlouho uvedeného i v lineupu Trinity. Byl to takový vtípek, protože když se najelo myší na jméno hráče, objevila se jeho fotka. A u něj se objevil screenshot programu z monitoru. Když přestaly na prohlížečích fungovat skripty, které ty fotky zobrazovaly, smazal jsem ho, abych nemátl návštěvníky stránek.

Ako by si chcel sa v budúcnosti uberať, čo sa týka hudobných projektov. Chcel by si mať živú kapelu, hrávať koncerty? S kým by si si vedel predstaviť hrať? Aké sú tvoje hudobné sny?

V současné době nepřemýšlím o vytvoření živé kapely. Krátce potom, co vznikl projekt Trinity, jsem inicioval založení Amnisu. Jedním z důvodů byla právě touha po živém hraní. Bylo to skvělé období, nikdy jsem toho nelitoval, ale nebyl jsem schopen skloubit aktivitu v Amnisu s prací na Trinity. Živá kapela je časově náročná.

Momentálně dodělávám sólové folkové demo, které hudebně navazuje na Amnis. Na demu spolupracuji s řadou hostů, členy Amnisu nevyjímaje. Chtěl bych tím na delší dobu uzavřít své folkové aktivity a věnovat se výhradně metalové tvorbě.

Mým velkým snem je natočit další desku/y Trinity.

Kresťan a doom metal – Nemal by byť kresťan ako Božie dieťa radostný a dávať nádej? Ako je to možné v žánri, ktorý je podľa niektorých predurčený na vyjadrenie smútku či tripov s pomocou drog (viď kapely "Pentagram" a "Saint Vitus")?

Na přelomu 80. a 90. let jsem byl fanatickým fanouškem Candlemass, hltal jsem jejich hudbu i texty. Jejich poslech mě uvrhal do deprese a paradoxně jsem si tu depresi užíval. Když jsem uvěřil v Boha, měl jsem zvláštní duchovní prožitek, na jehož základě jsem byl z toho temného vlivu osvobozený. S Candlemass a s poselstvím doom metalu jsem se rozešel (napsal jsem o tom před lety článek pro Combatant). Ne s hudebním stylem. Když jsem zakládal projekt Trinity, věděl jsem, že nechci šířit zoufalství a beznaděj. Vím, že jsem Bohu za své dílo zodpovědný. Žijeme v polarizovaném světě, denně se stáváme součástí souboje světla a temnoty. A mnohé situace, které zažíváme jsou těžké. Neoddělitelnou součástí mého života je ale naděje. A proto o naději zpívám.

Akým spôsobom píšeš texty? Je za niektorými nejaký skutočný príbeh?

Na psaní textů nemám jednoznačný recept. Někdy mě napadne myšlenka, kterou považuju za hodnou zhudebnění. Nebo mám hudební nápad a k němu hledám téma, které by korespondovalo s jeho náladou. V textech využívám obrazy a přirovnání.

Téměř všechny texty, které píšu, mi zaberou měsíce vymýšlení, úprav a dolaďování. Je to dáno tím, že jsou to příběhy, které mají vývoj. Doom metal je pro takové texty výborný hudební styl, protože song s délkou 7 – 9 minut posluchače neodradí.

Za mými texty nestojí konkrétní příběhy, ale často v nich zpracovávám své zážitky nebo pocity, které souvisí s mým duchovním vnímáním. Snažím se v nich propojovat minulost s přítomností. Nechci, aby ty křesťanské myšlenky zněly prvoplánovitě, ale někdy je explicitní vyjádření namístě.

Duchovný príbeh:

Kto si duchovne? Aká je tvoja cesta k Bohu, tvoj príbeh? Aký je tvoj vzťah s Kristom?

Jsem člověk, který poznal Boží lásku a milost. Jako teenager (těsně před r. 1989) jsem se pod vlivem metalu hlásil k satanismu. Být satanistou jsme považovali v té době za jeden z protikomunistických projevů. Byl to trochu paradox, protože uvnitř jsem stále zůstával ateistou. Ale časem jsem si uvědomoval, že moje "víra" mě proměňuje – k horšímu. Na přelomu let 1989 a 1990 jsem se rozhodl pro druhou stranu. Zpočátku jsem se rozhodl pro Boží cestu vlastně ze strachu z Ďábla. Až po více než roce mi začalo víc docházet, o co vlastně jde. Prožil jsem to, co bývá označováno jako "obrácení" nebo "znovuzrození". Mimo jiné to znamenalo, že jsem začal hledat oblast, ve které mám Bohu sloužit. Věřím, že je to oblast hudební.

Kristus je pro mě unikátní, neopakovatelná Boží inkarnace. Přišel na zem v lidském těle, aby díky jeho oběti byly člověku odpuštěny hříchy. A na tom odpuštění stavím svůj život.

Patríš do nejakej skupiny či cirkvi? Povedz nám, prosím, niečo o tom ako veríš, akým spôsobom, aká je tvoja spiritualita?

Od roku 1990 jsem členem Jednoty bratrské. Věřím, že člověk může prostřednictvím Krista navázat osobní vztah s Bohem. Takže modlitbu nepovažuju jen za lidský monolog směrem k Bohu. Věřím, že Bible zásadní kniha, která je nepřekonaná, nadčasová a obsahuje mnoho moudrosti i pro dnešní dobu. Jen pro mě není lehké jí ve všem rozumět.

Kto ťa ovplyvnil? Mal si niekoho, kto ťa duchovne viedol - nejakého učiteľa, mentora, máš niekoho teraz?

Ovlivňovali mě kazatelé i ostatní lidé v církvi. Od počátku 90. let až do dneška je mi názorově blízký Dan Drápal, v Česku dost známá osobnost evangelikálně-charismatického hnutí. Nenazval bych ho svým učitelem, ale vzpomínám si, jak jsem zamlada na konferencích hltal jeho příspěvky.Kto je tvojím vzorom? Máš nejakú osobnosť v minulosti, ktorú obdivuješ, nejakého svätca, kazateľa, mysliteľa?

Historie mě hodně zajímá, takže se snažím doplnit si i znalosti z historie křesťanství. Obdivuhodných postav je celá řada, těžko z nich vybrat ty největší. Určitě zmíním Pavla z Tarsu, autora biblických knih. A jako veliké postavy, které ovlivnily pozitivním způsobem celé generace, vnímám Mistra Jana Husa a Martina Luthera. Velmi zajímavou postavou je Mikuláš Ludvík Zinzendorf.

Biblia - aký text, príbeh alebo osobnosť z Písma ťa najviac vystihuje? Čo máš najradšej z Biblie?

Nevím, jestli mě vystihuje nějaká biblická osobnost. Text, který si často připomínám, je z listu Římanům: "Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!"

Hodně mám rád Žalmy. Začátkem 90. let mi cestu k nim otevřela folk-rocková kapela Oboroh. Můj oblíbený verš je ze Žalmu 18: "Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot."Aké knihy čítaš? Aký film ťa v poslednej dobe zaujal? Čítaš kresťanskú literatúru, filmy?
Knihy moc nečtu. Chystám se na Orwelovu Farmu zvířat. Z filmů mě v poslední době zaujal "Je to i můj život", který nastoluje etické otázky. Křesťanské filmy mě moc nebaví.

A čo príroda? Hľadáš Boha v prírode? Aké sú tvoje obľúbené miesta, hory, lesy?

Byl jsem narosto městský člověk, až posledních cca 15 let si uvědomuju, jak je příroda důležitá a doufám, že k ní najdu užší vztah. Když už někam vyrazíme, obdivuju především městské architektonické památky. A do přírody jezdíme za zříceninami hradů. Od doby, kdy jsme poprvé s rodinou vyrazili na zahraniční dovolenou,na mě udělalo velký dojem moře.

Na svojich stránkach máš fotky, ktoré si robil pre Trinity spolu s dcérou, keď mala osem rokov. Ako tvoje deti vnímali a vnímajú metal, čo robí ich "tato"?

Dcera Aneta je dnes dospělá a pokud jde o hudební styl, není vyhraněná. Když se dozvěděla, že ty fotografie budou součástí bookletu, měla velkou radost. I nahrávka Trinity se jí líbila, prý ji občas poslouchá.

Syn Michael chodí do ZUŠ na klasickou kytaru a metal ho příliš neoslovuje. Má hodně rád harmonii a tak hledá především vokální acapellová seskupení.

Když jsem nahrával zpěv na album Trinity, působil jsem občas rodině (především dětem) veselé chvíle. Bylo to hlavně při nahrávání Kyrie Eleison, asi nejdelšímu kusu na desce. To sousloví se objevuje v textu celkem často a k tomu ještě zpěv v trojhlasu. Kvůli frázování jsem ji ještě nekolikrát přezpíval. Nahráváním jsem tak strávil opravdu řadu hodin. Když jsem pak oznamoval, že jdu nahrávat zpěv, provokativně se mě ptali, jestli to bude zase Kyrie Eleison. A když dcera slyšela hotovou nahrávku, byla prý překvapená, že Kyrie Eleison má i jiná slova.

Život v metalovom svete:

Čo by si povedal na dnešnú kresťanskú metalovú scénu všeobecne?

V prvé řadě jsem rád, že stále existuje. Pak jsem rád, že je hodně široká a rozmanitá, pokud jde o metalové styly i o textová vyjádření. Řada kapel je velmi kvalitních a snese srovnání se scénou sekulární.

Vidíš rozdiel medzi Slovenskom a Českom? Česi sú vnímaní ako "super" ateisti a Slováci skôr ako silne katolícky národ. Odráža sa to v metale?

Slovensko je u nás vnímané jako "křesťanštější" země, především kvůli vlivu katolické církve. Myslím, že křesťanských metalových kapel je v Česku i na Slovensku jako šafránu.

Je možné spojenie, zmiešanie sekulárneho a kresťanského metalu?

Určitě to možné je. Zaznamenal jsem kapely, které se nějakým způsobem ke křesťanství hlásí, i když odmítají "křesťanskou nálepku". Pak jsou kapely, které vyznívají sekulárně, ale působí v nich i křesťané. Do jaké míry je tohle smíšení přínosné, neumím posoudit,Aké je tvoje miesto v metalovej subkultúre? Chodievaš napr. na festivaly, koncerty?
Na festivaly ani koncerty nechodím. Svoje místo chápu tak, že píšu hudbu a texty s jasným poselstvím.

Máme komunitu Combatant okolo kresťanského metalu, aké je tvoje miesto v nej? Čo by si tam zmenil, zlepšil, poprípade pochválil?

Přiznám se, že své místo v novém Combatantu jsem ještě nenašel. Pamatuju "první" Combatant v době jeho aktivity. To, co vidím dnes, je snaha o jeho vzkříšení, a to ve mě vzbuzuje naději.

Záver:

Dajme si taký pekný doom metalový záver: Aký by bol tvoj epitaf, tzn. nápis na náhrobku?

Tos mě naprosto zaskočil. Já doufám, že náhrobek není v mém případě ještě aktuální. Takže jsem ani žádný epitaf nepromýšlel.

Čo by si chcel odkázať našim čitateľom? Aké je tvoje memento mori? Pred čím by si chcel varovať?

Žijeme v době kdy jsme často vystaveni heslům, které říkají: "Jdi si za svým a nenech se nikým omezovat." Není za tím ukryto nic jiného, než postavit na první místo své ego a řídit se svými touhami a představami.

Je lepší postavit na první místo Boha, nechat se jím omezit a hledat, za čím on chce, abychom šli.

Ďakujem za rozhovor. Nech ti Boh žehná. Metal blessing!