Loud and Proud fest 2023: THEOCRACY po roku znovu v Evropě
Betzdorf, Nemecko, 13.10.2023
Autor: Vladimír Zbytek
Jak věrní fanoušci Theocracy jistě vědí, konečně jsme se po dlouhém sedmiletém čekání dočkali jejich nového alba Mosaic, které vyšlo v pátek třináctého října. Stalo se tak u příležitosti festivalu Loud and Proud, který se už nějakou dobu koná v německém Betzdorfu. Loni i letos na něm hráli také Theocracy a v obou případech jsem u toho byl i já. Na festivalu byla i letos řada parádních a legendárních kapel od rockové Petry, přes tvrdší a naživo neskutečné Disciple až po Whitecross, Lese Carlsena (Bloodgood) či velmi kvalitní Wolves At The Gate.
Nicméně mojí naprosto srdeční záležitostí byli právě Theocracy. Byl to pro mě už jejich třetí koncert a jejich tvorbu sleduju v zásadě už od jejich prvního alba, které si kompletně nahrál a vymazlil zpěvák Matt Smith. Nechce se mi ani věřit, že už to je neuvěřitelných 20 let. Hlavní koncert (měli ještě krátký akustický set, který jsem letos vynechal) začal oblíbenou peckou I Am. Tato píseň je pro mnoho fanoušků naprostou jedničkou a přiznám se, že i pro mě. Nejen kvůli její propracovanosti a hudební nápaditosti, ale možná ještě více kvůli textu, který vyjadřuje, co se dá jen velmi těžko vyjádřit, a to jaký je trojjediný Bůh.
I když jsem na koncert dorazil až v průběhu první písně, bylo mi hned jasné, že se konečně dočkám slušného ozvučení. Bohužel jsem před lety v Praze ani loni v Německu nemohl být úplně spokojený. I přes přebuzené bubny u některých písní to prostě bylo minimálně o level lepší než minule, hlasy byly slyšet, a hlavně se kluci z Theocracy do všeho od počátku opřeli mnohem lépe než před rokem. Jakoby byli letos sehranější, více si užívali koncert a komunikace s publikem byla taky naprosto parádní. Zjevně byli řádně nabuzení vydáním nového alba, což koncertu dodalo ještě větší jiskru.
Po úvodní písni přišel na řadu první singl z alba Mosaic a bylo jasné, že většina má Return To Dust už velmi dobře naposlouchaný. Nezbývalo doufat, že nezůstane u jediného nového songu. Následovala píseň The Master Storyteller z alba As The World Bleeds, což je pro mě zatím jejich nejlepší počin. Nicméně uvidíme, jak se to vyvine v nejbližších dnech s novým albem 😉. Hned poté navázali melodickou peckou The Wonder Of It All z předchozího alba Ghost Ship a píseň, která následovala poté, The Gift Of Music, přivedla všechny do naprosto pohodové atmosféry, kterou dokázala ještě pozdvihnout píseň Mosaic. Musím říct, že i na tuto druhou pecku z nového alba jsem se neskutečně těšil a naprosto oprávněně. Vlastně vždy jen žasnu, jak rozmanité písně Theocracy mají, a přitom v tom vždy lze poznat jasně jejich zvuk. Zřejmě aby se vystřídalo nové něčím starším, přišla na řadu také skladba Ichtus z prvního alba s velmi chytlavým refrénem. As The World Bleeds ze stejnojmenného alba pak ukázala Mattův pěvecký rozsah i kvalitu celé grupy a abychom měli zástupce z každého alba, nakonec nám jako přídavek naservírovali píseň z Mirror Of Souls. Laying The Demon To Rest. Ta vygradovala celý koncert, ruce vlály, skandovalo se, lidi pobíhali v kotli. Jednoduše vše, jak má být u poctivého metalového koncertu, který se nadmíru vydařil. Mimochodem Laying The Demon To Rest rozhodně není žádná časově podvyživená píseň. Právě proto mnohé pobavilo, když někdo z fanoušků navrhoval jako poslední píseň Red Sea z nového alba, protože to bychom dostali ještě asi o 10 min. větší porci hudby. Tak třeba příště 😉
Vladimír Zbytek