P.O.D. – "Veritas": NÁVRAT KE KOŘENůM
Autor recenze: Vladimír Zbytek
nu metal/ květen 2024/ USA

Na album Veritas od nu-metalových legend z P.O.D. jsme si museli počkat dlouhých šest let. Jistě na to mělo vliv covidové období, ale tipl bych si, že důležitou roli sehrál i odchod jejich dlouholetého bubeníka a spoluzakladatele Wuva Bernarda.
Sonny, Marcos a Traa ale nenechali nic náhodě a už od minulého roku do nás prali singly a videa, jejichž počet se s vydáním alba zastavil na počtu pěti. A musím říct, že právě tyto předvybrané hitovky patří k pilíři nového alba Veritas.
Album rozjíždí energická píseň Drop, na které uslyšíte mj. i hlasivky Randyho Blytha, zpěváka z Lamb of God. Jak Sonny už před vydáním alba přiznal, chtěli především tvrdší album bez výraznějších odboček k reggae či jiným stylům. Nové album mělo být návratem ke kořenům a Drop toto beze zbytku splňuje. Navazující I Got That má super kytarový sound jak z konce devadesátek a pokud bych dělal výběr písní z alba, určitě bych ji nevynechal.
Nicméně až díky Afraid To Die vylezeme na pomyslný vrchol Veritas. Na této písni je prostě všechno správně. Jsou to typičtí P.O.D., ale nejen pro pravověrné fanoušky a určitě byste si ji užili i v rádiu. Hodně ji také svědčí výpomoc Tatiany Shmayluk z Jinjer, jejíž příspěvek se dokonale projeví především v přechodu ve dvou třetinách stopáže. Doporučuji si ji pustit i s parádním dystopicky laděným klipem. Osobně tuto píseň řadím do top 10 písní od P.O.D.
Z vrcholu vede standardně cesta dolů. A přiznám se, že na Dead Right jsem si chvíli zvykal. Ne, že by byla špatná, ale přišla mi společně s nesinglovou půlkou alba nejdřív trochu jako výplň. Ale po větším naposlouchání musím říct, že je to nápaditě pojatá tvrdá pohodovka, která by na koncertě určitě vynikla. Breaking mě na prvních několik poslechů taky příliš neoslovila. Zvlášť proto, že mi přišlo jako by to byl až vědomý mix všeho co P.O.D. kdy fungovalo. Ale nakonec se mi dostala pod kůží právě svou rozmanitostí. Zřejmě se autoři snažili o více hudebních vrstev, což třeba kolem čtvrtého až pátého poslechu začne vystupovat, ale na první poslech to bylo jen "fajn". Nakonec ale velmi dobrá záležitost.
Pokud jsem naznačil, že jsem Veritas nejdříve dělil na parádní singlovou půlku a dále na neurážející výplň, tak na Lay Me Down jsem názor nezměnil. Je to sice solidní píseň, ale pro mě v rámci produkce kapely naprosto zaměnitelná. Následující I Won´t Bow Down šlápne na pedál od prvních vteřin, a i když to po textové stránce není žádný hyperhluboký nášup ("vrchol každé hory je úpatím jiné"), má píseň velmi dobrý zvuk, šlape a nemyslím si, že by ji v rockovém rádiu někdo přepnul.
This Is My Life nabízí opět další hostování, tentokrát od zpěváka Cove Rebera z Saosin. V tomto případě mi jeho jméno nic neříká a příliš mi neříká ani samotná píseň. Ta se sice snaží přijít s něčím trochu jiným, ale pokud bych nějakou píseň přeskakoval, byla by to zřejmě tato. Lies We Tell Ourselves je jednou z písní, kterou P.O.D. opatřili i videoklipem. Z těch pěti vybraných je možná nejméně výrazná, ale líbí se mi pop punkový náboj, který u P.O.D. není zrovna typický. Takže nic převratného, ale povedená píseň.
Závěrečným dvěma skladbám jsem potřeboval dát také více poslechů. Postupně mě ale baví stále víc. We Are One: Our Struggle nabízí dobře zapamatovatelný refrén a sdělení o tom, že všichni někdy procházíme utrpením a jak se k němu postavit, což je něco, co je blízké asi každému z nás.
Feeling Strange mě původně příliš nezaujala, ale postupně ve mně vyrostla a určitě patří k tomu lepšímu, co album nabízí. Navíc si užívám, jak to ve třetí minutě Marcos s kytarou pořádně rozjede.
Veritas je určitě lepší než předchozí dvě alba. V rámci diskografie P.O.D. bych ho řadil někde doprostřed, což při kvalitách této kapely znamená, že je to kvalitní a silně nadprůměrná záležitost. Najde se sice pár písní, které lze v klidu vypustit, ale stále zbývá spousta parádního materiálu, který bych rád slyšel naživo. Navíc při střídmé stopáži (kolem 35 minut) radši nic přeskakovat nebudu, ale půjdu znovu pustit Afraid To Die😉.
Vladimír Zbytek